ÚHLEJOV

 

HISTORIE

     Obec Úhlejov je tvořena částmi Úhlejov, Chroustov, Brodek,, Zavadilka a samotami Růžovka a Horní mlýn. Nachází se asi 2 km od Miletína a 8 km od Hořic v Podkrkonoší. Leží na jižním úbočí kopce Zvičiny ,mezi říčkou Trotinkou a potůčkem Dolnoúhlejovským. V nejsevernější části se nachází osada Růžovka. Západně od Úhlejova je obec Chroustov, která byla původně samostatnou školní obcí.  V roce 1990 byla obec Chroustov připojena k obci Úhlejov. První historický písemný doklad  o existenci Úhlejova pochází z roku 1267 v souvislosti s panstvím  Řádu německých rytířů v Miletíně.

 

 

Pohled z Úhlejova na Zvičinu

 

 

 

Z Úhlejova pochází rod Erbenů.

 

      Při pátrání po předcích K. J. Erbena bylo ve starých pozemkových knihách zjištěno, že rodina žila na počátku 18. století v Úhlejově, kde prapraděd Erbenův, Adam Erban koupil v roce 1704 od svého švagra Fridricha Borůvky živnost, čili grunt za 93 kop grošů českých. Zemřel roku 1712 a vdova Dorota Erbanova se provdala za Jana Jakla ze Zdobína, který tu živnost předal roku 1732 nevlastnímu synovi Adamovi Erbanovi. Ten ji r. 1736 vyměnil s bratrem Janem Erbanem za živnost v Rohoznici. Syn jeho, Jan Erban, prodal živnost roku 1769 Františku Dufkovi, v jehož rodě byla až do roku 1843. Děd K. J. Erbena, Jiří Erban, nar. 1741 v Rohoznici, povoláním krejčí, měl v Rohoznici dům. Ten převzal r. 1800 syn Jan Erban. Ale již roku 1806 si koupil dům č. 142 v Miletíně a domek v Rohoznici prodal t.r. svému příbuznému Janu Voňkovi. Ten domek ve svahu pod farskou zahrádkou stal se v roce 1811 rodným domkem K. J. Erbena. Domek byl původně dřevěný, poškozen požárem v r. 1826, později přestavěný na kamenný tak, jak jej známe i dnes. V podkroví je komůrka, do níž se musí po dřevěných schůdkách. Okénko k severu otevře krajinu stoupající po polích a lesích až ke Zvičině. Odtud vidíte "okolo lesa pole lán", poutníka mízejícího v chrastině jedné, "dávné popraviště" se statuí mariánskou uprostřed líp, i divé doupě vraha Záhoře a dále po stráních rozseté "Vísky", kde vrčely kolovraty při louči hluboko do noci. A proto většina Erbenova tvorba je zasazena do zdejšího okolí.

 

 

ÚHLEJOVSKÁ KAPLIČKA

 

     V roce 1816 postavili si obyvatelé Úhlejova s přispěním celé obce kapli zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému. Zdejší lid ji jmenoval kapličkou svatého Martina, protože má ve svém štítě reliéf tohoto světce - zřejmě k uctění jména rychtáře Martina Balihara za jehož správy byla kaplička postavena. Na kapli byl zavěšen zvon. Toto byl první projev samostatnosti místní správy.

 

 

 

 

BRODEK

     Osada, jejíž jméno bylo odvozeno od malého brodu na soutoku říček Bystrý – Trotinka. Podle úvah J. V. Šimáka se toto místo připomíná při vpádu polského vojska do Čech v roce 1110. Nejstarší část osady vznikla v 18. století a vývoj pokračoval ve století 19.. Rokem vzniku lze označit rok 1829. V dnešní době je tato část obce nejen vyhledávanou chatařskou a rekreační oblastí, ale žije zde i převážná většina starousedlíků.

 

 

RŮŽOVKA

 

     Původně samota Hrůzovka, dnes již osada se čtyřmi obytnými domy, dostala své jméno podle drsného podnebí, které v těchto místech vládne. Dnešní název Růžovka se objevil až v roce 1895 a je prý odvozen od hojně kvetoucích šípkových keřů, které se objevují v jarním  období.                                                                

     Jiný zdroj uvádí, že název vypodobňuje zabarvení kraje při západu slunce. Tato osada se rozléhá severozápadně od Úhlejova a vede k ní pouze polní cesta. I přesto se jedná o jednu z nejmalebnějších turistických tras, které Vás dovedou na vrchol Zvičiny.

 

 

 

ZAVADILKA

 

     Samota "Na Zavadilce" byla zbudována v roce 1902 na polovině cesty z Brodku do Úhlejova. Sloužila jako hostinec, obchod a také středisko kulturního a společenského života obce až do roku 1955, kdy byl hostinec uzavřen a později přestavěn na obytný dům.  K uspokojování kulturních a společenských potřeb obyvatel byl v roce 1973 v akci "Z" zbudován kulturní dům, úřadovna národního výboru a prodejna. Na počátku 21. století zde obec Úhlejov vybudovala bytové jednotky s osmi byty.

 

 

HORNÍ MLÝN

     Samota Horní mlýn byla založena pravděpodobně současně s hrádkem Šušpárkem - strážním hradem, neboť každý dvůr míval u sebe poplužní mlýn. První písemná zmínka se zachovala v roku 1637.

Šušpárek

     Zaniklý malý hrad u Úhlejova, na vyvýšenině u soutoku potoků Bystrého a Hornoúhlejovského, částečně poškozený silnicí. Písemné zprávy o lokalitě mlčí. Nepočetný archeologický materiál získaný nevelkým archeologickým výzkumem dokládá krátkou dobu jejího života, ukončenou nejspíše ve 40.letech 13 století. Původní jméno neznáme, název Šluspárk je nejspíše novověkého původu. Jednodílná dispozice oválného obrysu byla opevněna příkopem a valem před ním, na nejsnáze přístupné straně byla fortifikace zdvojena. Sondáž na vnitřní ploše, která dosahovala rozměrů 65krát30 metrů, přinesla doklady opevnění v podobě na sucho kladené zdi a palisády. Vnitřní zástavba byla zřejmě dřevěná, jak dokládají nepočetné archeologické náznaky a nalezené zlomky mazanice. Nevelký hrad mohl náležet nejstaršímu horizontu šlechtických hradů nižší kvalitativní úrovně.  Zánik hradu by mohlo souviset se získáním Miletínska řádem německých rytířů.

 

 

CHROUSTOV

 

     Původně samostatná, katastrální a později školní obec. Nachází se západně od obce Úhlejov  a v roce 1990 byla připojena k Úhlejovu jako část obce.

 

 

Historický vývoj Místní lidové knihovny na Úhlejově

 (výpis z obecních kronik)

 

1923 –  Veřejná obecní knihovna

Zákonem ze dne 22.července 1919 č. 430Sb.zák. a naříz. předepsáno každé politické obci zříditi veřejnou obecní knihovnu, přispívati na její udržování nejméně 50 hal. na jednoho obyvatele. Obec zdejší po dohodě s hasičským sborem převzala stávající sborovou knihovnu  a převzato 92 svazků.

Roku 1930 se slučují hasičská a divadelní knihovna. Výměnným  systémem spolupracuje knihovna Úhlejov s knihovnou na Trotině.

Stoupá počet výpůjček.

Rozšiřuje se forma výměnného fondu spoluprací  Hořicemi které jsou v té době okresním městem.

V roce 1934 si plní knihovna  svůj kulturní úkol, neboť 21 čtenářů mělo 352 svazků vypůjčeno. Ze čtenářů docílil rekordu  Petr František čp. 35 a to 80 výpůjčkami, druhá Mikulková Ludmila  čp. 38, 33 výpůjček, a třetí Josef Kracík  čp. 13, 25 výpůjček a další Čapek Josef  čp. 17, Jákl Josef čp. 47, Jákl Václav čp. 33, Haman Jar.

čp.29, Špůr Josef čp. 22 a.t.d.

     Největší úspěch od čtenářů má spisovatelka Kyzlinková  -

49 výpůjček a její přední romány Upír, Osvobození, a.t.d. B.Brodský

30 výpůjček. Na sopečné půdě, Evangelium života, dále Vlasta Javořická – Ubožáci, Klatba milionu, dále J. Baar – Skřivánek a.t.d.  Marken, K.V.Rais, A. Jirásek, Kořenský, cestovatel, J.Herman, Staněk,Lauseger E.Eugen „Terezinští  katané“, odysea legionář., která docílila  již 5 vydání  líčící utrpení českého zaj.  z Terezína.

 

Z válečných let až do roku 1953 se nepodařilo vyhledat žádné záznamy.

Zápisy kronik do r. 1952 nesděluji kdo konkrétně byl pověřen službou knihovníka. Až v roce 1953 se dočteme, že knihovnicí je paní Amálie Kulhánková z čp. 37. Kulturním referentem pak je p. Karel Holek, který konstatuje, že kulturní činnosti nejsou vytvořeny cituji: „ani minimální podmínky, vč. kulturní místnosti“.

1954 –

Výňatek z čas.Žatva roč.V č.1/1954. V důsledku vládního prohlášení mají Místní národní výbory zajišťovat vhodné prostředí pro umístění místních knihoven. V neděli dne 13.XII.1954 uspořádala OB v Chroustově besedu se čtenáři spojenou s výstavou knih.

     Do nové místnosti kam byla knihovna přemístěna sešlo se na

30 účastníků, aby pobesedovali o knihách které rádi čtou. Ve spolupráci s vedoucím Jednoty v Úhlejově Františkem Munzarem  bylo vystaveno větší množství knih  našich klasiků, literatury současné i pro mládež. Je to jedna z cest, jak zvýšit kulturní činnost na vesnici a vytvořit předpoklady pro budování socialistické vesnice.

1958 –

Knihovna byla umístěna ve velmi nevhodném a vlhkém prostředí v domě čp. 43. Také zájem občanů hlavně o novou převážně politickou literaturu, která nevykazovala vůbec žádný pohyb.  Slíbená finanční dotace Okresního národního výboru nebyla provedena.

1959 -

V důsledku desolátního stavu domu čp. 43 došlo ke zřícení lomenice a odpojení elektrického vedení pro nebezpeční požáru, byl Místní národní výbor přinucen hladati novou úřadovnu a místnost pro obecní knihovnu. Byl dán návrh na přestěhování do domku p. J.Janáka, Brodek – Miletínské lázně, katastrální území města Miletína a po projednání s Místním národním výborem byl domek převzat a úřadovna přestěhována.

V jakém stavu se nacházela obecní knihovna?  Na to velmi nerada vzpomíná knihovnice Jiřina Holková  čp. 45 která přenesla knihy do vlastního bytu v čp. 45 a po usušení svazků umístila knihy prozatím  na půdě.  Ze všeho nejvíce utrpěla však průkazná správní dokumentace z dob minulých i ze současného života naší vesnice.  V důsledku vlhkého prostředí a neodborného uskladnění byla převážná část archiválií natolik poškozena, že další záchrana byla prakticky vyloučena a písemní materiál  předán do sběru. Tím byla historie obce ochuzena o písemnosti, které nelze již nikdy v plném rozsahu obnoviti.

1960 –

Knihovna byla přemístěna  do domku čp. 211 v Lázních-Brodku kde byla i úřadovna  Místního národního výboru.

Během roku bylo půjčeno 432 knih , počet čtenářů 34, z toho 6 dětí.

Počet svazků 527 knih,  přibylo 11 knih . Kulturní a veřejný život prakticky stagnoval  a byl podřízen běžným všedním starostem. Příčinu nutno spatřovat v tom, že v obci nebyla ani žádná vhodná kulturní místnost, ani žádná organizace, která by byla schopna zorganizovat pro obyvatele vesnice kulturní akce.

1964 –

V letošním roce se značně snížila návštěvnost obecní knihovny v porovnání s rokem 1961 na polovinu. Důvod spatřovat  jednak v tom, že v důsledku uvolnění domku čp. 211 byla knihovna opět  přestěhovaná  do soukromého bytu knihovnice Jiřiny Holkové . Další příčinou bylo odstěhování části rek. takže knihovnu navštívilo 17 čtenářů  a vypůjčili si 84 knih.  Počet knih k 31.XII.1964 – 572 svazků.

                          

 1972 -

I když v roce 1972 knihovna nemá svůj vlastní stánek, zásluhou knihovnice  Jiřiny Holkové se zvýšil zájem o četbu  v naší obci. Proti roku 1970 dosáhl počet výpůjček více jak dvojnásobku  tj. 287 knih a počet čtenářů  na 21, z toho 9 z řad mládeže. Počet svazků se zvýšil na 643 knih.

     Co je však nejradostnější, je již skutečnost, že nejbližší době bude knihovna natrvalo přemístěna do nového kulturního domu do místnosti úřadovny MNV, takže ji bude přiznáno místo nejčestnější  a knihovnice se svými čtenáři se má na co těšit.

1973 –

Zásluhou kulturní komise a její předsedkyně Jiřiny Holkové (též knihovnice)

začíná se pomalu obnovovati kulturní život v naší vesnici.

Velkou a významnou událostí v celém dlouhém období obecní knihovny, bylo rozhodnutí, zúčastnit se okresní soutěže obecních knihoven organizovaném pod názvem = 

Budujeme vzornou lidovou knihovnu

Práce spojená soustřeďováním obecní knihovny i roční průměr  350 výpůjček byla korunována úspěchem.

 

 Okresní národní výbor  v Jičíně udělil ČESTNÉ UZNÁNÍ

Místní lidové knihovně  v Úhlejově  v soutěži „Budujeme vzornou lidovou knihovnu“ . Čestné uznání bylo předáno zástupcům Místního národního výboru při slavnostním otevření střediskové knihovny v Libáni dne 24.II.1973 – fotodokumentace

 

 1974 –

Umístění obecní knihovny v budově kulturního domu a vhodně provedené uspořádání knih včetně pořádání výstavek k různým významným výročím minulosti  i současnosti, aktivně ovlivnilo zájem čtenářů. Celkem si vypůjčilo 37 čtenářů  203 knih a 335 časopisů. Počet svazků se zvýšil  na 674 knih. Mimo toho zajistila knihovnice  Jiřina Holková  soubory knih z Městské knihovny Hořice určení převážně pro děti.

     Formou výměnného fondu s knihovnami v Hořicích a Jičíně se výrazně posiluje skladba knih k vypůjčování. Knihovna neplní pouze funkci výpůjční, ale podílí-se i na veřejném životě v obci. Do roku 1986 žije Úhlejov čilým společenským životem. V roce 1987 paní knihovnice Jiřinka Holková umírá. Vedením knihovny je pověřen pan František Munzar z čp. 42.

Rozsah výpůjček se rozšiřuje o periodika, jak pro děti, tak dospělé. Knihovna je aktivní a vykazuje vysoký počet výpůjček.

Od roku 1998 do roku 2006 vede knihovnu paní Božena Munzarová z čp. 25.  Funguje formou jak nákupu knih nových, tak výměnným fondem z Okresní knihovny Jičín.

S rozšiřováním možností získávat informace v elektronické podobě počet čtenářů opět klesá. Získání počítače je ovšem stále nad možnosti mnohých rodin. Knihovna na Úhlejově za finanční podpory Ministerstva kultury a podpory Okresní knihovny v Jičíně získává počítač . Knihovník se stává i instruktorem práce s PC. Pro děti již teď není žádnou překážkou získávat potřebné informace.

 

V roce 2006 přebírá knihovnu pí. Daniela Valentová z čp. 33.

Hlavním mottem pro knihovníka je „opět přivézt děti i dospělé do

 knihovny“ .Důležitým momentem je získání samostatné místnosti

pro knihovnu. Do roku 2006 je knihovna umístěna v místnosti úřadujícího zastupitelstva.

.Občané dostávají informace o činnosti knihovny formou článků v „Úhlejovském zpravodaji“, který začali zpracovávat manželé Valentovi pro Obecní úřad Úhlejov.

Knihovna získává za podpory OK Jičín druhý počítač pro  

Elektronickou podobu evidence knižních titulů.

Pomalu se daří, především díky metodickému vedení paní Dany Michlové z OK Jičín činnost knihovny uvést do aktivní podoby.

Lidé se učí do knihovny chodit  přes počáteční námitky „nemám čas na čtení“ ,čím dál častěji si odnášejí  knížky čím dál častěji  vzkazují:

Zase mně něco podobného najdi.

Vedení knihovny společně s obecními zastupiteli a především paní starostkou  Bc. Lenkou Šedivou pořádá akce různých forem. (společenské, kulturní sportovní, naučné). V knihovně je zavedeno podávání čaje a nápojů, stává se místem setkávání.

 

Jak rádi říkáme: uteklo to jako voda. 92  roků existuje půjčování knížek v obci Úhlejov.  Na závěr dovolte citaci Maxima Gorkého.

 

     „ Kniha je snad nejdůležitější div ze všech divů stvořených člověkem na jeho cestě za štěstím, za velkým lidským ránem“.

 

Knihovna se nachází v Kulturním domě obce Úhlejov, kde sídlí také Obecní úřad.

 

 

 

 

 

 

 

 

Knihovna v Úhlejově má velkou podporu

Autor: Helena Vejvarová Vyšlo 22. 9. 2016 v čísle Ročník 26 (2016), Číslo 3, v sekci Šumné knihovny

     Knihovna a půjčování knih v Úhlejově existuje již 96 let. Asi nejvýznamnější událostí v dosavadním životě knihovny bylo rozhodnutí zúčastnit se v 70. letech minulého století okresní soutěže obecních knihoven, organizované pod názvem Budujeme vzornou lidovou knihovnu. Práce úhlejovské knihovny i roční průměr 350 výpůjček byly korunovány úspěchem a v roce 1973 získává čestné uznání. V roce 2006 přebírá knihovnu od dlouholeté knihovniceBoženy Munzarové paní Daniela Valentová a snaží se děti i dospělé opět nalákat do knihovny. V souladu s touto vizí se pouští s plným nasazením do knihovnické práce. Důležitým momentem je získání samostatné místnosti pro knihovnu. (Do roku 2006 byla knihovna umístěna v místnosti úřadujícího zastupitelstva.) Paní knihovnice také společně s manželem připravuje Úhlejovský zpravodaj, kde se občané mohou dozvědět informace o činnosti knihovny. To vše i mnohé další jistě přispělo k tomu, že se lidé do úhlejovské knihovny opět naučili chodit. Později se navíc díky schopnostem paní starostky Bc. Lenky Šedivé podařilo uzavřít dohodu o partnerství s místní akční skupinou Podchlumí pro účel realizace projektu Komunitní venkov a tím zajistit finanční prostředky na rekonstrukci knihovny, včetně kompletního vybavení. Součástí nového vybavení knihovny je kromě potřebného nábytku i kuchyňská linka s ledničkou a mikrovlnnou troubou, schůdky, notebook a soubor naučných her pro různé věkové skupiny, vč. dospělých (Kubb originál, Carcasone, Pictomania, Ubongo, České otázky a odpovědi, Duch, Perníková chaloupka, Člověče, nezlob se). Rekonstrukce proběhla v roce 2014 a přesunem do přízemí budovy knihovna získala bezbariérový přístup. Slavnostní otevření knihovny se konalo 5. července 2014. Nová knihovna je sice menší, ale útulná. Čtenáři si chodí nejen půjčovat knížky, ale často zůstanou jen tak „pobejt". Paní knihovnice pořádá v obci nejrůznější akce nebo se na nich často alespoň podílí. Společně s obecními zastupiteli a především paní starostkou organizuje akce, jako jsou např. koncerty, odborné přednášky, kurzy, tematicky zaměřené akce pro děti. Nejvíce mě zaujal turistický pochod Po stopách rytíře Zbyhoně, při kterém se paní Valentová  už několik let stará o závěrečnou část trasy. Cesta kolem Šušpárku je lemována sedmi zastávkami označenými  informačními cedulemi s fiktivními, tak trošku cimrmanovskými popisy ze života rytíře. Putování končí v knihovně, která je oblíbeným místem nejen kvůli možnosti občerstvit se kávou či čajem.  

      V sobotu 14. listopadu 2015 proběhlo setkání knihovníků okresu Náchod, jehož součástí byla i exkurze do Místní knihovny v Úhlejově. Knihovnice byly požádány, aby se podělily o své dojmy z návštěvy:   „Na knihovnu v Úhlejově si ráda zavzpomínám. Knihovna se mi moc líbila, a i když je malinká, působí velice příjemným, uspořádaným dojmem. Paní knihovnice se na naši návštěvu poctivě nachystala. A nejen paní knihovnice, ale i její manžel a starostka obce. Byla jsem udivená, kolik akcí taková malá knihovna dokáže uspořádat. Navíc zapojení manžela paní knihovnice do akcí knihovny asi záviděla každá z nás. Byla to inspirativní návštěva, která nám všem ukázala, jak může i malá knihovna dělat velké věci." Marie Kuderová, Obecní knihovna Hořičky   „Úhlejovská knihovna ve mně zanechala jen příjemné vzpomínky. Je to malinká knihovna v malinké vesnici, ale dělá pro obec velké věci. Líbilo se mi, že knihovna funguje nejen jako půjčovna, ale zapojuje se i do pořádání různých kulturních, sportovních či společenských akcí v obci. Oceňuji práci paní knihovnice a jejího parťáka – manžela. Tvoří skvělý tandem. Knihy v knihovně jsou pěkně uspořádané a čisté, což dělá velmi dobrý dojem. Při návštěvě bylo cítit, že knihovna má oporu i u svého zřizovatele, to je vždy fajn. Paní starostka nás přišla také pozdravit. Zkrátka knihovna v Úhlejově může sloužit za příklad mnohým obecním knihovnám." Marta Lelková, Městská knihovna Náchod   „Co se mi moc líbilo, byla zpracovaná  písemná zpráva o historii knihovny v obci od roku 1923 až po současnost. Velikou podporu má paní knihovnice  v osobě starostky obce. Taktéž, jak paní knihovnice sama přiznala, je jejím velkým pomocníkem a podporovatelem manžel. Mimo jiné společně vydávají Úhlejovský  zpravodaj, což na takto malou obec  jistě zaslouží obdiv. Knihovna je sice malá, ale velice útulná a mám zase další podněty pro vlastní knihovnickou činnost." Jiřina Bittnerová, Knihovna Jaroslava City ve Vysokově

 

 

 

 

 

 

 

DOBRÉ ZPRÁVY Z ČESKÉHO RÁJE A OKOLÍ

 

Úhlejovická knihovna je oblíbeným místem setkávání

ÚHLEJOV  / Jičínsko  –  Titul  „Knihovna Jičínska 2016″  převzala  na  setkání knihovníků  jičínského regionu v Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně  Daniela Valentová z úhlejovské  knihovny.  Toto  ocenění  se na Jičínsku předávalo teprve podruhé. „Mrzelo nás,  že  pokud  se  celá  obec  neúčastní  soutěže  Vesnice roku, pak knihovna nemá možnost získat celorepublikové ocenění. Tak  jsme  knihovny v našem regionu, které si podporu a uznání zaslouží,  začali ohodnocovat sami.  A jak to vypadá, vznikla dobrá tradice," řekla Dana Michlová, metodička  pro  knihovny  v  jičínském   regionu. Historicky  první  takové ocenění vloni získala mlázovická  knihovna reprezentovaná  agilní  knihovnicí  Blankou  Johnovou.  Letos tato pocta   náleží  obci  Úhlejov,  která leží na Miletínsku.  Setkání v  Jičíně se účastnila také úhlejovská  starostka  Lenka  Šedivá, manžel oceněné knihovnice Petr Valenta  a  hlavně  Daniela Valentová,  která  drží  knihovnický prapor  v  rukách  s  nadšením  a  s  láskou.  Za  Dobré  zprávy  jsme  si  mohli  prolistovat  i  úhlejovickou   knihovnickou historii.

K  příznivcům  úhlejovské   knihovny    patří   i   Petr  Valenta.  Práce  jeho  ženy Daniely Valentové  podle něj   rodinný  čas  neukrajuje.  On  sám  se   prý  snaží   pomáhat.  „Většinou  zpracovávám  na počítači  materiál   včetně fotografií, vypomáhám  s  prezentací," přiblížil manžel oceněné knihovnice.  Nás  také zajímalo,   kde  je  základ  vztahu  D. Valentové ke knížkám.

Součástí programu setkání knihovníků z Jičínska a předání ocenění „Knihovna Jičínska 2016″ bylo i  představení  prvního  knihovnického divadla  v  podání  tří  jičínských knihovnic.  Svým kolegyním  z  Jičínska  nabídly   příběh o  tom,  jak  je  v  životě  důležité opravdové kamarádství, který  s  úspěchem  nabízejí   menším školákům.  V roli  jednouchého  plyšového psa  se  představuje  Michaela  Sehnalová,  postavu  „Pana Kdybych", který hledá lék na samotu v podobě přátelství,  ztvárňuje  Kateřina  Piryová,  role několika  různých  rádoby  kamarádů (ale  nakonec  i  toho  správného)   si  užívá   Petra  Lustigová.  Základem  děje  je  příběh  Pavla  Šruta, který  děvčata upravila do podoby scénáře.  A  vypadá to, že jičínské knihovnice nezůstanou  jen  u  tohoto divadelního počinu.  Své  další plány  ale zatím ještě neprozradily.